Říká se, že kdo si pořídí akitu, nikdy už jiné plemeno chtít nebude. S tímto nelze dělat nic jiného než souhlasit. Nejvíce charakteristická vlastnost plemene je určitě věrnost. Každý, kdo se o akity alespoň trochu zajímá, zná příběh o Hachikovi, který devět let, každý den, chodil na tokijské hlavní nádraží čekat na to, až se jeho pán, který zemřel na svém pracovišti, vrátí domů. Dodnes na tomto místě nalezneme sochu připomínající jeho nepřekonatelnou oddanost pánovi. Laikové si určitě vzpomínají i na příběhy slavného Gora, který podnikl dlouhou cestu, aby se vrátil ke svým milovaným pánům… Takle bych mohla pokračovat do nekonečna, prostě věrnost je pro akity příslovečná.
Další rys jejich povahy je velmi vysoká inteligence, která je úzce propojená s tvrdohlavostí. Velice rychle se učí a to, co se naučí a pochopí, nikdy nezapomene. Její výcvik neprobíhá klasicky jako například u německých ovčáků. Výchova se nesmí v žádném případě změnit v drezúru, která způsobí pouze to, že na místo inteligence a radosti z učení „vleze“ tvrdohlavost a s akitou, která si něco usmyslí jen těžko hnete. Je dobré cvičit různé povely střídavě nejlépe v průběhu hry nebo za pamlsek. Akity se hodí pro různá kynologická odvětí, v Japonsku slouží u policie i vojska, ale také jako slepečtí psi. U nás je psů s pracovními zkouškami jako šafránu, ale více se používají pro canisterapii. Nedoporučuji s akitou dělat agility, protože obvykle si to „odšlapou“ neuvěřitelně pomalým tempem a jasně dávají najevo, že tohle je pro ně moc jednoduché, i když i zde se jistě naleznou světlé výjimky. Záleží jen na Vás jaké vyžití si pro akitu vyberete, bude ráda, že bude moci čas trávit s Vámi.
Zdroj: Sandra Rudolfová
Děkuji touto cestou slečně Sandře Rudolfové za její laskavý souhlas zveřejnit článek na našich stránkách.
